Jak se NBA změnila za posledních 10 let

Poslední desetiletí nejznámější basketbalové ligy bylo vysoce ovlivněno hráči a jejich rozhodnutími, které přetvořilo jak basketbal dnes vnímáme. NBA byla před deseti lety na pohled úplně jiná, Los Angeles Lakers...

Poslední desetiletí nejznámější basketbalové ligy bylo vysoce ovlivněno hráči a jejich rozhodnutími, které přetvořilo jak basketbal dnes vnímáme.

NBA byla před deseti lety na pohled úplně jiná, Los Angeles Lakers akorát vyhráli ve finále 4-3 a v jejich čele byl Kobe Bryant. Tehdy nebylo zvykem, že se každý tým snaží střílet co nejvíce trojek nebo že se hráči snaží nabrat co nejvíce trestných hodů, ale hrála se mnohem fyzičtější hra zaměřená na vnitřek. Na první pohled by tak hra stará deset let byla odlišnější a pomalejší. Této změně se ještě budu věnovat, ale nejdřív se chci věnovat rozhodnutí, které tvořilo, jak NBA vypadala mezi lety 2011-2020.

Cleveland Cavaliers byli průměrným, někdo by řekl i podprůměrným týmem, který ale kraloval východní konferenci a to kvůli jedinému muži, LeBronu Jamesovi. LeBron byl hvězda celého týmu, což dokazovala i výhra ocenění za nejcennějšího hráče za rok 2009/10. I když Cleveland byl první v celé konferenci, prohráli v druhém kole play-off s Boston Celtics. Boston byl rozhodně silným týmem, ale všichni očekávali od LeBrona jeho první účast ve finále a taktéž to, že přinese Clevelandu titul, což slíbil když byl draftován v roce 2003. Celtics porazili Cavaliers 4-2 a LeBron měl v off-season před sebou těžké rozhodnutí. Byl totiž volným hráčem na trhu a mohl tak jít k jakémukoliv týmu, který mu nabídl smlouvu.

Mezi seriózními zájemci byli Miami Heat, Chicago Bulls, New York Knicks, New Jersey Nets, Los Angeles Clippers a jeho starý tým, Cleveland Cavaliers. LeBron však vybíral jen ze tří týmu, což byli Bulls, Heat a Cavaliers. Cleveland zvažoval kvůli loajalitě a jeho slibu. Chicago mělo solidní tým, spoustu peněz aby mohli LeBrona podepsat aniž by se museli zbavit někoho jiného a hlavně mladou hvězdu jménem Derrick Rose. Miami ho zase lákala na jejich kulturu zaměřenou na vyhrávání, skvělé podnebí, menší daně a hlavně na jejich nejlepšího hráče, Dwyane Wadea, ke kterému se poté přidal i Chris Bosh (všichni tři byli draftováni ve stejný rok). LeBron James si pak zaplatil hodinový speciál na televizní stanici ESPN s názvem „The Decision“, kde oznámil, že bude následující čtyři roky hrát za Miami Heat. V NBA se tak objevil nový supertým, který dominoval východní konferenci. Během následujících čtyř let vyhráli spolu James, Wade a Bosh dva tituly pro Miami. LeBron se pak vrátil zpět do Clevelandu, kde nakonec splnil svůj slib a vyhrál zde titul. Kdyby si LeBron vybral jakýkoliv jiný tým, můžeme jen odhadovat jak moc odlišná by byla budoucnost celé ligy.

LeBron James v The Decision

Jak už jsem zmiňoval, dnešní systém basketbalu je diametrálně odlišný, hlavně počtem trojek, který se za zápas vystřelí a obranou, kterou v dnešní době spoustu týmů zanedbává a místo toho se snaží své protivníky přebodovat. Za celou trojkovou revoluci může hlavně Stephen Curry a celý jeho tým Golden State Warriors, kteří všem ostatním týmům ukázali, že střela za tři body je tím nejlepším způsobem jak body získávat.

Warriors sice hráli jejich stylem už na začátku desetiletí, když se snažili hlavně vyvinout jejich duo Stephena Curryho a Klaye Thompsona, ale zbytek ligy si z nich začal brát příklad až na konci sezóny 2014/15, jelikož skončili na prvním místě západní konference a Stephen Curry vyhrál jeho první ocenění za nejcennějšího hráče, což bylo poprvé v historii, kdy byl nějaký hráč jednotně zvolen bez jakékoliv konkurence. Curry za tento rok zkusil průměrně osm trojek za hru a trefil celkově 44% všech trojek. Celou sezónu završil výhrou titulu proti Cleveland Cavaliers. Jedna sezóna by však nic nedokazovala a Curry společně s Golden State další rok nepolevili, naopak dřeli ještě víc. Výsledkem tak byl nová nejlepší bilance v historii NBA, kdy Golden State Warriors prohráli jen 9 her z 82. Za tímto výsledkem stála hlavně spolupráce jednotlivých hráčů, ale taktéž i Curryho produkce. Za rok 2015/16 se pokusil průměrně o jedenáct trojek za hru a trefil celkově 45% všech trojek za celou sezónu. Během toho všeho ještě vyhrál druhé ocenění za nejcennějšího hráče ligy v řadě, měl průměrně 30 bodů za zápas a zapsal se také do klubu 50/40/90 ( Když někdo během sezóny trefí více jak 50% všech pokusů, více jak 40% pokusů o trojku a více jak 90% trestných hodů). O perfektní

sezónu ho ve finále připravil v rozhodující hře LeBron James, který vedl Cleveland k jejich prvnímu NBA titulu. I tak se po tomto výkonu nedalo pochybovat o nadřazenosti trojek nad ostatními pokusy a většina hráčů se snažila tomuto fenoménu přizpůsobit. Hráči jako Chris Paul, James Harden, Paul George nebo i samotný LeBron James začali střílet více trojek a po pár letech můžeme vidět i pivoty, kteří preferují střílet trojky, což by v roce 2010 bylo nereálné. Pivoti ale tak mají mnohem delší a bezpečnější kariéry, a hlavně i více přispívají svému týmu.

Trojky tu s námi budou pravděpodobně ještě dlouho i poté, co Curry přestane profesionálně hrát a průměrný počet bodů za hru se taky pravděpodobně bude jen zvětšovat a jediné, co by je mohlo zastavit bude změna v pravidlech. NBA se například snaží už letos bojovat proti až moc faulům a zpřísnila svoje pravidla, kvůli kterým je hra mnohem svižnější, obrana může být více fyzická a pro diváka je přívětivější

Stephen Curry

Dalším velkým faktorem, stejně jako v každé dekádě, jsou zranění. Stávají se skoro pořád a můžou trvat jen na danou hru nebo mohou hráče vyřadit až na rok. Své o tom moc dobře ví hráči NBA, kteří každou hru mohou riskovat své těla. V lepších případech zranění jen překazí šanci týmu na titul, například když se Chris Paul zranil v sérii proti Golden State v roce 2017-18 a jeho Houston Rockets následně celou sérii prohráli. I přesto se ale Paul minulý rok podíval až do finále s Phoenix Suns, kde hrál velkou roli stejně jako v Houstonu. V horším případě zranění může ukončovat nebo zásadně zkrátit kariéru, mezi příklady se dá zařadit Blake Griffin, který po operaci obou jeho kolen ztratil většinu atletických dovedností nebo DeMarcus Cousins, který po přetržené Achillově šlaše šel z nejlepšího pivota v lize na lavičku, kde se dnes už ani neudrží a momentálně je bez týmu.

Největším „Co kdyby?“ celého desetiletí je Derrick Rose, o kterém už jsem se zmiňoval. Rose byl draftován jako první v roce 2008 týmem Chicago Bulls, kde měl před sebou ohromné očekávání. Derrick Rose tyto očekávání naplňoval skvěle, když se stal nejlepším nováčkem roku 2008/09 a dále se vyvíjel v další superhvězdu NBA. Dále v roce 2010/11 vyhrál ocenění nejcennějšího hráče NBA a stal se nejmladším hráčem, který toto ocenění vyhrál – bylo mu 22 let.

Rok poté však přišla největší tragédie, která ho bude pronásledovat do konce života. V prvním kole play-off 2011/12 na konci hry, která už byla vyhraná, Rose špatně dopadl na jednu nohu a z hřiště mu musel pomoci personál. Byl mu diagnostikován přetrhnutý přední křížový vaz v levém koleni a nejen, že nemohl hrát další hru v play-off, musel vysedět celý rok mimo hřiště. Vrátil se až v sezóně 2013/14, kde odehrál měsíc, než si v pravém koleni přetrhl meniskus. Musel se tak opět vrátit k rehabilitacím a hrát mohl až příští sezónu. V té si znovu přetrhl meniskus v pravém koleni, ale rehabilitace nebyla tak náročná a stihl se vrátit včas na play-off. Bohužel během všeho toho času, co nebyl schopen hrát, jeho spoluhráči zestárli nebo odešli a sám Rose už nebyl tím explozivním a atletickým hráčem, kterým býval. V play-off ho nakonec vyřadili Cleveland Cavaliers, které vedl LeBron James. Paradoxně pokaždé, co Derrick Rose byl schopen hrát v play-off, tak ho zastavil LeBron James. Rose pak vyměnil tři různé týmy a dnes hraje za New York Knicks, kde hraje roli lídra a náhradníka.

Václav Novák, 3.B

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek