Proč lidé nedodržují opatření?

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp
Studentské zpravodajství Presloviny.cz založeno pod Smíchovskou střední průmyslovou školou a vedenou jejímy studenty, absolventy a učiteli.

Česko, v první vlně premiantem mezi státy, které zvládly počátek pandemie „na jedničku“. S druhou vlnou již přišla velká nevole obyvatel, protesty a zhoršení situace natolik, že se z premianta stala Česká republika jedním z nejhorších. Na to, proč lidé nedodržují vládní opatření, přinášíme pohled studenta.

V současné době v České republice opravdu přituhuje a dostáváme se do vedení v této koronavirové krizi, a to celosvětově. Hlavní aspekt toho, proč je na tom Česko tak špatně, na rozdíl od jiných zemí není například hygiena, anebo špatné zdravotnictví a prvky vztahující se k němu, ale je to především ignorance k vládním opatřením. Otázka je tedy, proč má český národ takové problémy opatření dodržovat? 

Pokud se vrátíme zpět do jara tohoto roku, situace tady byla naprosto opačná, ve světě jsme patřili mezi země, které situaci zvládaly nejlépe. Pokud bychom důvěru k vážnosti problému porovnali s dnešní dobou, můžeme přijít už na několik příčin dnešní krize. Lidé na jaře měli dost velký strach, přestože situace v té době nebyla až tak vážná oproti dnešnímu světu. Naopak dnes, kdy by strach mít už opravdu měli, ho z nějakého důvodu nemají. Rád bych porovnal několik aspektů těchto dvou rozdílných období, díky kterým bychom mohli problém osvětlit. 

Zaprvé, poukázání na konkrétní případy. Na úplném začátku jsme mohli pozorovat, jak čínské město Wu-chan padá do naprostého kolapsu, což nám pomohlo si vážnost problému vizualizovat a nastavit mu nějakou prioritu. Vzápětí naše vláda celkem rychle reagovala a nařídila určitá opatření, a tím se dostáváme k druhému a podle mě hlavnímu aspektu, čím je důvěra k vládě. Všichni si pamatujeme, jak celý národ šil roušky, toto téma bylo velmi populární a lidé měli roušky za něco, co je důležité a zároveň „cool“. Tohle bychom mohli popsat jako nějaké společné hodnoty, něco, co národ spojovalo a dodávalo naději, že problém překonáme, tedy třetí aspekt. 

V této době už ale začala kolísat důvěra k vládě právě, kvůli její komunikaci opatření. Nakonec se kolem léta víceméně všechno vrátilo k normálu a když přišla „druhá vlna“ této krize, lidé se měli problém vrátit k režimu dodržování opatření, jako tomu bylo na jaře. Neboli, tři zmíněné aspekty už neplatí. 

Ačkoliv jsme první krizovou vlnu zvládli velmi dobře, přineslo nám toto vítězství některé problémy do budoucna. Jedním z nich je psychologický termín zvaný Kognitivní disonance neboli vidění světa okolo tak, aby nám jako subjektivní osobě dával smysl. Lidé po první vlně většinou neznali žádného člověka, který by nemoc měl nebo na ní dokonce umřel a spíše viděli to, že jim situace přinesla nějaký nepříjemný psychický stav, omezení na svobodě nebo je stála vážný únik zisku a tím pádem jejich myšlení začalo vytlačovat vážnost problému i přes vědecká fakta, která byla pro jejich oči stále stejně dostupná. 

Tohle se pojí s nedůvěrou k vládě, která začala ještě více nesmyslně nařizovat opatření, která se ze dne na den měnila a nedala jim žádný řád ani plán do budoucna, tím pádem se lidé více a více soustředili na to, jak opatření zasahují do jejich svobody místo toho, v co se problém může vyvinout, pokud je budou ignorovat. Tomu nepomáhá ani to, že lídři a propagátoři opatření začínají být přistihováni při nedodržování těchto opatření, která sami nařídili. Někteří tuto situaci využívají k tomu, aby šířili různé konspirační teorie a díky nim se zviditelnili a velká část populace jim začíná věřit. 

V rozhovoru pro Český rozhlas, ze kterého některá fakta čerpám, řekl PhDr. Jan Krajhanzl, Ph.D., že podle vědeckého výzkumu jsou Češi oproti ostatním Evropským zemím o dost více náchylní k víře těmto esoterním hnutím, které právě popírají různé vědecké studie a způsobují různé hoaxy a konspirační teorie. Tomu ještě může přispívat český individualismus neboli nebývalá možnost seberealizace, který tu po revoluci v roce 1989 zavládl a lidé se nechtějí nechat omezovat. Tím vším se rozděluje společnost a vznikají hloupé demonstrace, které systému ještě přitěžují. A to je situace, ve které se teď nacházíme.

Pokud všechno chceme opět uklidnit a co nejvíce zredukovat škody této krize a zrychlit její průběh, měli bychom se opět vrátit ke zmiňovaným aspektům. 

Vláda by měla komunikovat opatření srozumitelně a velmi konkrétně, aby lidé místo zmatku, frustrace a neznáma, viděli možnosti, jakým konkrétním způsobem se situace může vyvíjet a třeba se na ni byli schopni připravit nebo alespoň věděli, co přesně se nesmí a může, a to v přesných scénářích. 

Zároveň je potřeba lidem opět vizualizovat to, v jaké situaci se teď opravdu nacházíme, jelikož lidé už čísla neberou jako prvek nějaké závažnosti, někteří jim dokonce ani nerozumí.

A na závěr, je potřeba aktivně informovat veřejnost o tom, jak aktuální situaci přežít, ať už v podobě nějakých návodů, inspirací např. při výuce dětí či zabavení se doma, anebo v podobě prostých, ale často nejasných informací jako je třeba rozsah aktuálních cen za ochranné pomůcky.

Adam Škarvada

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek