Chybí podpora rozvoje talentu studentů, říká v rozhovoru Ing. Radko Sáblík

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp
Rozhovor s ředitelem Smíchovské střední průmyslové školy Preslova, Ing. Radko Sáblíkem.

Pane řediteli, jste znám tím, že byste rád škrtal, tedy ve školních osnovách. Co hlavně a proč?

„Máte pravdu, rád bych škrtal v obsahu učiva, které je žákům a studentům předáváno. A to dost radikálně, já bych vyškrtal padesát procent současného obsahu. Důvodů je více. Předně jde o efektivitu výuky. Různé průzkumy ukazují, že si student za krátkou dobu po absolvování školy pamatuje z probírané látky jen velmi málo, uvádí se 2% až 15%. I kdybychom však vzali horní hranici, jde opravdu o velmi nízkou efektivitu. Jiné výzkumy uvádějí, že pokud s informací nepracujeme aktivně alespoň šestkrát, neuloží se do dlouhodobé paměti, ale jen do paměti krátkodobé. Z té velmi rychle zmizí a již ji nikdy nevyvoláte.

Dalším důvodem je, že stále přibývají nové informace a nelze učivo stále jen navyšovat, žáci a studenti nejsou nafukovací. Za třetí, je nutné vytvořit prostor pro kreativní práci učitele se žáky a studenty, pro diferenciaci výuky, kooperaci ve výuce, pro projektovou výuku. A v neposlední řadě, je nutné změnit i formu výuky. Podle šetření České školní inspekce probíhá téměř osmdesát procent výuky formou tak zvané frontální výuky, kdy je jasná dominance učitele. Přitom škola již dávno není hlavním zdrojem informací, učitel by se měl změnit na mentora či průvodce vzděláváním, nezůstávat jen předkladatelem informací, které pak vyzkouší a studenti a žáci úspěšně zapomenou.“

Co učit místo vyškrtaného učiva?

„Již jsem odpověď naznačil v předchozí otázce. Je třeba nechat prostor jak pro opakování učiva, aby s podstatnými informacemi žáci a studenti pracovali nejméně šestkrát, pro aplikaci probíraného učiva, pro jeho praktické využití. Pro individuální práci s žáky a studenty, pro skupinové práce, pro projektovou výuku. Je také třeba změnit styl výuky, kdy zatím jde významně o předávání znalostí, ale je třeba se zabývat v potřebné míře dovednostmi, postoji a hodnotami. Na to vše teď není ve většině škol čas. Přitom ten prostor je nutné vytvořit, pokud chceme, aby se absolventi v budoucnosti prosadili v stále rostoucí konkurenci, a také byli úspěšní ve společnosti, která vypadá jinak, než před desítkami let.“

Jste jedním z odborníků Strategie 2030+, je zeštíhlení školních osnov i trendem strategie?

„V českém školství se již delší čas s osnovami nepracuje, respektive nemělo by. Pravdou bohužel je, že na mnohých školách se osnovy jen překlopily do Školních vzdělávacích programů a učí se stejně jako před zavedením Rámcových vzdělávacích programů. Ty přitom stanovují pouze to, jakých kompetencí má žák či student dosáhnout, a učivo je toliko doporučené. Záleží tedy na konkrétní škole či učiteli, na jakém učivu a jakou formou dané znalosti a dovednosti žák či student dosáhne. A také v jakém předmětu. Ani to není závazné, předměty je možné spojovat, vytvářet nové, učit v souvislostech. Bohužel této možnosti většina škol nevyužívá, jak vyplynulo i z desítek konferencí, besed či workshopů, kterých jsem od jara do současnosti zúčastnil.

Ano, cílem Strategie 2030+ je redukce obsahu učiva. Implementace již ale bude na jiných. Především na ředitelích a učitelích, neboť oni nakonec rozhodnou, jestli bude Strategie 2030+ úspěšná či nikoli.“

Jaký je budoucí reálný obsah vzdělávání na základních a středních školách v rámci projektu Strategie 2030+?

„Nemám patent na rozum, a tedy ani nemohu vytvářet obsah jednotlivých předmětů či oblastí vzdělávání. Co je však nutné, je vzdělávat žáky a studenty tak, aby uspěli v osobním, profesním a občanském životě. Nikdo přesně neví, jaké nové pracovní pozice budou vznikat, tušíme však, co budou absolventi potřebovat. Nesmíme také zapomínat, že nemůžeme žáky a studenty vzdělávat jen jako budoucí „vykořisťované“ zaměstnance, ale i jako živnostníky a podnikatele, kteří budou práci dávat jiným. K tomu všemu budou potřebovat dovednosti, které jim být úspěšní umožní. Ano, i teď jsou mnozí úspěšní, ale mnohdy nikoli díky systému vzdělávání, ale navzdory němu.

Je třeba vytvořit hutný ale velmi střízlivý znalostní základ, na kterém budou absolventi stavět, naučit je myslet, analyzovat, argumentovat, tvořit, komunikovat, prezentovat, pracovat v týmu i tým vést. Považuji za nutné nezahlcovat žáky a studenty nepodstatnými informacemi, ohromným množstvím informací, ale ty podstatné opakovat, procvičovat a naučit žáky a studenty je aplikovat. Musíme také naučit žáky a studenty se učit, což však neznamená našprtat se informace na zkoušení nebo písemku. Umět se učit znamená dokázat se učit novým znalostem na základě těch již získaných. A dokáží to již i mnozí žáci základních škol. Příkladem budiž studenti, kteří k nám na střední školu přicházejí s velmi dobrými znalostmi v oblasti informačních technologií. Ty však nezískali v základní škole, dokonce ani neformálním vzděláváním, nýbrž samostudiem. A mnozí toho umí opravdu hodně.“

Co je podle vašeho názoru prioritní učivo?

„Za prioritní učivo považuji takové, které je potřeba pro pochopení dané problematiky a které potřebuje většinová populace. Další znalosti a dovednosti pak budou žáci a studenti získávat a rozvíjet v diferencované výuce, na základě svých vrozených schopností, na základě svého zájmu, talentu.

Uvedu jeden konkrétní příklad. Na naší škole v oboru vzdělávání Informační technologie učíme v odborné oblasti podle klasických předmětů do druhého ročníku, pak si studenti volí maturitní výběrový odborný předmět, druhý výběrový odborný předmět, seminář a studentský projekt, respektive maturitní projekt ve čtvrtém ročníku. Projekty konají všichni studenti, většinově ve skupinách. Jde o celoroční práci s obsahem, který musí mít další praktické využití, jinak dané téma nepovolím. Studenti v rámci školní části maturity skládají zkoušku z maturitního výběrového odborného předmětu, svého zaměření, a za druhé z předmětu IT v praxi. V něm si prakticky opakují a rozvíjejí průřezové znalosti z prvních dvou ročníků z oboru. Všichni učitelé se s tím v diskusi ztotožnili, pak se však jeden zeptal, jak budou předmět IT v praxi učit, zda se tam budou střídat. A já musel odpovědět, že přece v tomto předmětu se procvičují základy, které potřebuje znát každý absolvent naší střední školy, takže to může učit kdokoli z nich. Pokud ne, pak jsou jen dvě možnosti. Za prvé, že zařazené znalosti nepotřebují všichni, anebo jde o situaci, kterou raději nebudeme rozebírat.

Tento příklad je vlastně má odpověď. Drtivá většina učitelů to s žáky a studenty jistě myslí dobře a chce jim předat co nejvíce svých znalostí. Jenže je dalších deset, dvanáct předmětů v ročníku a student nemůže přece mít stejné znalosti, co všichni pedagogové, kteří ho učí. Ovšem dokázat vybrat podstatné učivo, prioritní učivo, je úkol velmi náročný a jistě kolem toho bude mnoho a mnoho velmi emotivních debat.“

Jste ředitelem střední školy, co postrádáte ve středoškolské výuce, čeho je konkrétně moc a co zásadně chybí?

„Domnívám se, že jsem na daný dotaz vlastně již odpověděl v rámci předchozích otázek. Také nelze paušalizovat, neboť existují školy, které jsou označovány za „ostrůvky pozitivní deviace“, kde se snaží využívat možností systému Rámcových vzdělávacích programů a již se dost blíží tomu, co by ráda na školách viděla expertní skupina, která připravovala Strategii 2030+.

Pokud však mohu obecněji shrnout, tak je současný vzdělávací systém příliš zaměřený na znalosti a málo na další velmi potřebné kompetence, které učí jen okrajově či vůbec. Zásadně dle mého chybí cílená motivace studentů, kdy pouze vnitřně motivovaný student je skutečným partnerem ve vzdělávání. Převažuje důraz na vnější motivaci, kdy se žáci a studenti učí kvůli známkám či pro spokojenost svých rodičů.

Také chybí podpora rozvoje talentu studentů, umožnění jim se rozvíjet v tom, v čem jsou silní. Většinu času tráví totiž tím, že se učí předměty, které jim moc nejdou, abychom je ze systému nevyhodili. Logicky jim pak už nezbývá čas se rozvíjet v oblastech, které je budou v budoucnu živit.

Rovněž se nedobře rozlišují nadaní a talentovaní studenti. Za nadané dítě se chybně považuje to, které má výborný prospěch, což se však mnohdy děje za cenu jeho velkého zápřahu ne právě správným směrem. Nakonec, co je student se samými jedničkami? Jen student, který prokázal, že průměrné učivo zvládl výborně. Pokud dále sám nerozvíjí své silné stránky, pokud nepracuje na svém komplexním růstu, může se stát „obětí“ paradoxu, kdy jedničkáři nakonec pracují pro trojkaře. Pro trojkaře, kteří systémem vzdělávání prošli, a někdy i s „odřenýma ušima“, ale přitom se věnovali mnoha dalším věcem, které je rozvíjely potřebným směrem. I na úkor toho, že neměli tak „ideální“ prospěch.

Možná ještě jeden příklad. Již několik opravdu velmi dobrých, aktivních a odborně velmi zdatných absolventů nezískalo vyznamenání u maturity proto, že měli z českého jazyka trojku. A když jsem jim tuto okolnost připomněl, tak se jen usmáli a řekli vesměs totéž. Víte, pane řediteli, my se učili tak, abychom tu češtinu bezpečně dali, ale ani o minutu déle. Proč, nechť si každý zkusí odpovědět sám. Upozorňuji, že v těchto případech jde o absolventy, kteří svému vzdělávání nad rámec klasiky věnovali ohromný čas, pročež byli již krátce po maturitě uznávanými odborníky, a znali toho v devatenácti letech více, než mnozí vysokoškolsky vzdělaní lidé v daném oboru.“

Jak chce projekt Strategie 2030+ změnit maturitní zkoušky a budou bez matematiky?

„Předně je potřeba, aby jakékoli testování, přijímací zkoušky na střední školy a také maturita odpovídala Strategii 2030+, nikoli aby se obsah a forma vzdělávání přizpůsobovaly nastaveným testům. Anebo nechť se mu naopak přizpůsobují, pokud způsob hodnocení výsledků vzdělávání bude odpovídat potřebám pro občanský, osobní a profesní život. Myslíme si, že je třeba testovat nejen znalosti, ale také ve větší míře dovednosti, včetně dovednosti aplikovat nabyté znalosti v praxi. Totéž by mělo být i u přijímacích zkoušek na vysoké školy, ale o tom si rozhodují vysoké školy a na mnohých bohužel také vládne minulost.

Státní maturita by měla být realizována formou didaktických testů, další by mělo zůstat na školách. Osobně jsem také vždy podporoval, aby se konal didaktický test z matematiky pro všechny, ale vždy jsem říkal také pověstné „b“, tedy napřed musíme změnit výuku matematiky směrem k tomu, co potřebuje znát každý absolvent střední školy, co je mu užitečné pro život. Opět se zaměřujeme na kvantitu místo kvality, a opět málo diferencujeme výuku. Ne každý přece bude vědcem, ne každý potřebuje tak rozsáhlé znalosti, kde se pracuje s abstraktními pojmy, které jsou pro mnohé nepochopitelné. Málo se pro názornost využívá obrovských možností moderních technologií. Věnujme se tomu, co potřebuje každý, tak zvaným „kupeckým počtům“, logice, argumentaci, analýze, hledání vhodných variant řešení. A kdo bude potřebovat více, ať se dobrovolně vzdělává v seminářích, výběrově volitelné matematice a podobně.

Maturita a celkové pojetí současné výuky českého jazyka je pak antireklamou na kulturu, na mateřský jazyk. Výsledkem je nenávist mnoha studentů k tomuto předmětu, a to včetně těch z humanitně zaměřených gymnázií. Žáci a studenti se učí věci, které nikdy nebudou potřebovat, a dokonce ani v případě, že se stanou novináři, spisovateli. A v jejich výuce se zanedbávají dovednosti, které potřebují všichni, tedy porozumění textu, dovednosti vyjádřit svou myšlenku, komunikovat, argumentovat, prezentovat.

Uvedu zase příklad. Jak je možné, že na naší škole drtivá většina studentů předmět český jazyk nemá rádo, hodně při zdi řečeno, a přitom jich desítky chodí pravidelně do divadla v rámci Klubu mladého diváka, ale chodí tam i samostatně? S nadšením se většinově vracejí z různých workshopů v rámci našeho partnerství s Národním divadlem? Jsou nadšeni z různých divadelních představení, které hromadně absolvují? V čem je tedy problém? Nebylo by už na čase, aby se začalo využívat selského rozumu a abychom místo nenávisti v žácích a studentech vybudili zájem o mateřský jazyk, o kulturu, o četbu? Současným pojetím výuky a hodnocení toho však nedosáhneme. Tím jsem si zcela jistý a velmi mě to mrzí.“

Daniel Handl

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek