PANE MINISTŘE, NEBUDEME NA ŘEDITELE ČEKAT, MY VÁS TU PROVEDEME SAMI

Ministr školství Robert Plaga se během návštěvy Smíchovské SPŠ seznámil s mnoha projekty, aktivitami učitelů, absolventů i studentů, nakonec se prošel po prkně nad mrakodrapem.

Michael Kalista, vedoucí PR oddělení SSPŠ

Na přesun z The Prague Education Festivalu z Výstaviště Holešovice do Smíchovské střední průmyslové školy není moc času. Po diskusi s ministrem školství Robertem Plagou ředitel školy Radko Sáblík nervózně v taxíku hledí na hodinky. Hořící automobil ve Strahovském tunelu zašpuntoval Prahu.

„Pan ministr už je tady,“ přijímá na vrátnici školy Radko Sáblík hlášení, „Šli do laboratoří u dílen, před pár minutami.“

„Pane řediteli, my vás vlastně ani nepotřebujeme, studenti se o mě už postarali,“ směje se Robert Plaga.

Má evidentně dobrou náladu, s ředitelem místní školy strávili předchozí dvě a půl hodiny na festivalu v Holešovicích, nejprve vystupovali oba na hlavním pódiu a poté diskutovali ještě se senátorem Jiřím Růžičkou o českém školství. Poté se ministr přesunul do Smíchovské SPŠ, aby zde zahájil třídenní Studentský festival. Jelikož však ze svého v koloně uvízlého vozidla vystoupil o něco dříve než ředitel ze stejně zablokovaného taxíku, došel do školy pěšky o pár minut před ním.

Teď Robert Plaga poslouchá výklad absolventa a učitele Jana Tesaře, který mu představuje novou IoT laboratoř. Poté jeho kroky vedou do dílen, kde se pohybují nejen dělníci, ale i několik studentů v pracovních oděvech. I oni se podílejí na rekonstrukci těchto prostor.

„Pane ministře, představuji vám pana Petra Štěpánka. Na jaře maturoval, do měsíce jsem ho v jeho devatenácti letech zaměstnal jako vedoucího dílen. Ale konzultuje i některé projekty a pár hodin i vyučuje. Také během tří měsíců ve funkci vypracoval projekt na rekonstrukci dílen a získal na ní od zřizovatele mimořádnou dotaci,“ hledí Radko Sáblík na vytáhlého mladíka, který jim jde v ústrety.

„S pracemi pomáhají studenti, na dohodu. Jejich zapojení nám jednak zlevní práce, a také považuji za dobře, když se na opravách v dílnách studenti podílejí. Tak si jich potom budou víc vážit,“ sděluje Petr Štěpánek.

„Pane řediteli, štípněte mě, jestli se mi to nezdá,“ vrtí nevěřícně hlavou Robert Plaga, očividně spokojený s přístupem mladého učitele absolventa. Ale to již stoupá po schodech do Studentské laboratoře, kterou si před dvěma roky vybudovali sami studenti, opět pod vedením Petra Štěpánka, tehdy však ještě v pozici studenta.

„Děláme tu různé projekty, například tady máme část raketového motoru. Tohle je model vytištěný na 3D tiskárně. Účelem projektu je vytvořit a odzkoušet funkční model. Půjde sice o zmenšeninu, ale ta bude mít parametry klasického raketového motoru,“ rozevírá Petr Štěpánek výkresovou dokumentaci a zároveň podává plastový model hostovi, „Jde o jeden z mnoha studentských projektů, tento já konzultuji,“ přidává novopečený vedoucí dílen vysvětlení.

„Jistě, jeden z mnoha projektů. Raketový motor,“ zasměje se ministr, a podívá se obdivně na devatenáctiletého mládence, který již v patnácti sestrojil robotickou ruku, od druhého ročníku vedl semináře pro své spolužáky a byl i Studentem roku v ČR.

Další zastávkou je Kybernetický polygon. Tam mezi sebou soutěží studenti pod dohledem Davida Sýkory, dalšího absolventa, který s kolegou Nathanem Němcem ve svých třiadvaceti letech vytvářejí nový vzdělávací obor Kybernetická bezpečnost pro celou Českou republiku. Začali s tím již před dvěma roky, a sami navrhli a postavili Kybernetický polygon, kde jejich studenti řeší různé scénáře útoků, které pro ně oni vytvářejí.

„Dneska ale neděláme přímo kybernetickou bezpečnost,“ vysvětluje s jistými rozpaky mladý učitel, na zdejší škole však nejde o neobvyklou věc, „V rámci festivalu tu dneska studenti programují umělou inteligenci. Ta pak za ně hraje počítačové hry, soutěží proti sobě jejich programy. Ale studenti se alespoň procvičí v programování.“

„Ach tak. Jen tak na procvičení programují umělou inteligenci,“ cuká v koutku úst ministrovi školství. A nezůstane jen u toho, je dál překvapován, při seznamování se s dalšími aktivitami školy, představovanými absolventy i studenty. Prohlídne si také Studentský klub i nahrávací studio. Jeho návštěva vrcholí ve Studiu 301, v Laboratoři virtuální a rozšířené reality. Bez odmlouvání si nasazuje speciální brýle a prochází se po Terezíně ze začátku devatenáctého století.

„Nechcete se ještě projít po prkně nad mrakodrapem?“ ptá se trochu nesměle student třetího ročníku Pavel Marceluch. Ministra už tlačí čas, a tak na chvíli zaváhá.

„Ještě byste to mohl stihnout a udělat panu Marceluchovi radost,“ přimlouvá se Radko Sáblík za další ukázku, „Je to jeho práce. Ukazovali jsme podobnou aplikaci, ale ta nebyla naše. Tak jsem požádal, abychom vytvořili svou vlastní. A pan Marceluch ji za dva týdny vytvořil,“ přidává vysvětlení.

„Spíš tak přes víkend,“ doplňuje ho Igor Žmajlo, další absolvent a učitel virtuální a rozšířené reality, ale taky jednatel a jeden ze tří spolumajitelů Studia 301 s.r.o., vlastní ho ještě s dalším absolventem a studentem čtvrtého ročníku. V rámci něho realizují komerční zakázky.

„Jak jinak, vytvořil ji přes víkend,“ zasměje se Robert Plaga, a za chvíli se už prochází po prkně na zemi. Ovšem ve virtuální realitě balancuje dvě stě metrů nad ní. A nakonec šlápne vedle a následuje volný pád, „Tak to byla síla,“ sejme brýle.

Návštěva končí, ministr a ředitel spolu s dalšími provázejícími scházejí po schodech.

„Pane řediteli, máte opravdu dobrou a zdravou školu. To jsem poznal hned po svém příchodu, ještě, než jsem viděl ty vaše skvělé projekty,“ říká rozhodně Robert Plaga, „Když jsem dorazil, byli u vchodu čtyři studenti. Chvíli se na sebe dívali, pak za mnou přišli a řekli: Pane ministře, nebudeme přece na pana ředitele čekat, my vás tu provedeme sami. Neměli žádný problém, neřešili, že jsem ministr, prostě a přirozeně se mě ujali,“ vysvětluje své pocity.

Ministr školství Robert Plaga (druhý zleva) si potřásá rukou s ředitelem SSPŠ Radko Sáblíkem (vlevo)

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek