V KOREJI SE NEÚSPĚCH NETOLERUJE

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp
Absolvent Filip Řežábek, který stál u zrodu kybernetiky na SSPŠ, se rozpovídal pro Presloviny. Filip Řežábek je absolvent Smíchovské SPŠ, bakalářského studia FEL ČVUT, absolvoval roční studijní stáž na universitě v Soulu v Jižní Koreji, roční pracovní stáž v centrále Cisco v Silicon Valley v USA. V současně době dokončuje inženýrské studium na technické universitě v Mnichově. Na Smíchovské SPŠ se podílel na založení nového oboru vzdělávání Kybernetická bezpečnost a zůstává pro tuto oblast poradcem své střední školy. Od vašeho ukončení studia na Smíchovské střední průmyslové škole uplynulo již více let. Jak s tímto odstupem vzpomínáte na středoškolské léta na naší škole?

Od vašeho ukončení studia na Smíchovské střední průmyslové škole uplynulo již více let. Jak s tímto odstupem vzpomínáte na středoškolské léta na naší škole?

Středoškolská léta byla hodně odlišná od mého současného životního stylu. Bylo více prostoru na volnočasové aktivity, což v mém případě byl sport a občasné povyráženi s přáteli. Obecně jsem měl oproti dnešku hodně volného času a rád na to vzpomínám. Příprava na hodiny se často odehrávala cestou do školy… Jinak škola nabízela řadu zajímavých předmětů a kolektiv spolužáků byl dobrý, ovšem příležitostí oproti dnešku bylo určitě méně. Poslední dva roky jsem se více zaměřoval na počítačové sítě a matematiku. Dobré teoretické základy jsou určitě důležité a mrzí mě, že jich na určité odvětví nemám dostatek. 

Jaký je váš vztah se Smíchovskou SPŠ? Přeci jen je již vaše spolupráce méně intenzivní, když většinu času trávíte v zahraničí.

Určitě pozitivní. Mam na SSPŠ dobré vzpomínky ať už z dob studentských let tak i pracovních. Výsledky mé práce jsou pořád vidět a je příjemné se vracet na místo činu i po pár letech. Další motivací je zůstat v kontaktu s mladší generací a vidět jejich aktivity a určitě se od nich třeba i něco přiučit. I přesto, že žiji v zahraničí, jsem studentům dostupný, a kdyby chtěli poradit nebo se pobavit o možnostech vycestování do zahraničí, ví, kde mě mohou kontaktovat. 

Po maturitě vás oslovil ředitel školy a vy se stal jeho asistentem. Váhal jste dlouho, jestli tuto nabídku přijmout a čemu jste se tehdy věnoval?  

Bylo to určitě překvapení a ze začátku jsem nevěděl, zda-li nabídka byla myšlena vážně. Když nabídka přišla podruhé v den ukončení mé ústní části maturity, začal jsem o tom přemýšlet a rozhodl se do pár dní. Co mi nebylo úplně jasné, bylo, v jaké rovině by spolupráce pokračovala. Jak jsem později zjistil, na SSPŠ je pořád co dělat a práci není nouze, ba naopak!

Po prvním ročníku na Fakultě elektrotechnické ČVUT jste odjel na rok do Jižní Koreje. Co jste si z této studijní stáže odnesl a co jste tam vlastně studoval? 

Výjezd do Korey byl pro mě první dlouhodobý výjezd do zahraničí a určitě změnil můj způsob myšlení z lokálního na globální. Hranice ČR od té doby spíše znamená pobyt v rodné zemi, ale co se týče získávání kontaktů, pracovní nabídky nebo studijní možnosti zaměřuji si více na světový trh a jak v něm být relevantní. Korea díky rychlému životnímu stylu a kompetitivnosti ukázala, že se dá přistupovat k věcem svědomitě, aniž by byl člověk odsuzován, že je šprt. V rámci studií samotných jsem měl docela volnou ruku ve výběru předmětů. Zaměřoval jsem se tedy spíše na obor informatiky a robotiky, protože jsem pociťoval nedostatek znalostí v té oblasti a samozřejmě jsem pokračoval v orientaci na počítačové sítě. Korea byla také první místo, kde jsem se začal více zaměřovat na bezpečnost díky diskuzím s místními profesory. 

Po návratu ze stáže v Soulu jste obnovil spolupráci se svou bývalou střední školou. Přitom jste se velmi zasloužil o to, že na Smíchovské SPŠ se nyní v pilotním režimu vyučuje nový obor vzdělávání Kybernetické bezpečnost. Jak obtížná tato jednání byla? 

Poslední roky na SSPŠ byly pro mě hodně náročné a to z mnoha důvodů. Musel jsem studovat na plný úvazek a potřeboval mít dobré výsledky, protože už tou dobou jsem si pohrával s myšlenkou studia v zahraničí. Zároveň pracovní vytížení na SSPŠ a dalších pozicích mimo bylo těžké časové zkoordinovat, ale naštěstí se dala řada věcí řešit flexibilně. Jednání o Kybernetické bezpečnosti je toho dobrým příkladem. Postup byl občas zdlouhavý a kolikrát byl bez hmatatelného výsledku. Nicméně jsem věřil, že se to povede. Důležité bylo i správné načasování a skupina silných partnerů, které aktivity podpořili.

Tento obor teď zajišťují další absolventi David Sýkora a Nathan Němec, se kterými jste spolupracoval před svým odchodem do zahraničí. Co říkáte Kybernetickému polygonu, který se jim podařilo na Smíchovské SPŠ vybudovat?

Při každé návštěvě jsem překvapený, co nového se na škola vybudovalo a polygon se Davidovi s Nathanem povedl! Oba odvádějí dobrou práci a je vidět, že aktivity rok od roku vylepšují a snaží se zároveň udržet koncept vzdělávání, což musí být určitě nová výzva. Věřím, že vychovávají novou generaci odborníků na IT bezpečnost a snad někteří zůstanou v kontaktu se SSPŠ. 

Měla spolupráce se Smíchovskou SPŠ pro vás nějaký konkrétní přínos? 

Práce na SSPŠ mě naučila pracovat s časem a plánováním, což bylo především náročné v prvních letech. Veliký přínos určitě bylo rozšíření komunikačních schopností a poznávání lidí. Ze začátku bylo velice náročné obhájit mojí pozici před lidmi ve škole, ale určitě to byla pro mě zkouška zvládnutí mezi lidských vztahů a jisté mentální odolnosti. Zároveň bylo velice důležité zůstat pozitivně naladěn, i když věci nešly dle představ. 

Po dokončení bakalářského studia na Fakultě elektrotechnické jste odjel na rok na stáž do centrály firmy Cisco v Silicon Valley. Co jste tam dělal a měl jste čas poznat i něco ze Spojených států?

Jsem velice rád, že program umožnil pobyt v USA po dobu jednoho roku. Podobně jako při studiu v Korey je jeden semestr strašně krátká doba. Člověk se většinu času pouze rozkoukává a pak už musí zpět. Díky tomu jsem měl možnost poznat i značnou část západního pobřeží a zamyslet se nad věcmi více do hloubky. Jen pro představu, Cisco má řadu týmů a různých produktů, které jsou známy především ve firemním segmentu. Každý produkt má za sebou veliký tým vývojářů, kteří pracují den co den na jejich zdokonalování. Já byl součástí jednoho z těchto týmů a produkt, který jsme měli na starost, se jmenuje APIC-EM. Ten je součástí portfolia pro nový trend Softwarově definovaných sítí. Moje každodenní práce tedy spočívala v implementaci různých funkcionalit, které měly co dělat s bezpečností onoho produktu, např.: šifrování zálohy nebo navozování šifrované komunikace.  

                                    Mimo práce jsem měl čas poznávat národní parky a města na západním pobřeží. Pro zájemce mohu doporučit svůj blog: https://medium.com/@rezabfil 

                                    Bohužel americký standard je okolo 10 dní volna v roce, což nedovoluje tolik volnosti a poznávání jak bych si představoval. Na druhou stranu jsem se naučil plánovat efektivněji, protože kratší výlety byly kolikrát jediná možnost. 

Nezvažoval jste pokračování studia ve Spojených státech na některé z universit? Anebo zůstat pracovat ve firmě Cisco?

Určitě to byla jedna z možností, ale nakonec jsem se rozhodl vrátit se do Evropy. Americký studijní model se oproti českému hodně liší. Už veliké rozdíl je v tom, jak lidé nahlížejí na rozdělení mezi inženýrským a bakalářským studiem. Inženýra dělají většinou studenti, co mají zájem pokračovat v doktorátu nebo cizinci, kteří se chtějí dostat do USA přes studijní víza. Bohužel jsem se neviděl ani v jedné skupině a proto mě více lákalo pokračovat v tradičnějším způsobu a tudíž Německo byla správná volba. Když zpětně přemýšlím a věděl bych, že chci určitě dělat doktorát, hledal bych rovnou tuto možnost – v Americe je možné začít PhD bez magisterského titulu.  

                                    Varianta práce je díky vízovému systému spíše otázka náhody (část vízového systému je loterie) a možnost něčeho mezi a dočasného se mi úplně nezamlouvala. A pak tu byly taky osobní důvody…  

Na Technické universitě v Mnichově dokončujete své inženýrské studium. Kdy se tak stane a co přesně studujete?

Doufám, že studium dokončím během prvního čtvrtletí 2020, tedy po 5 semestrech studia, což je delší než jsem původně zamýšlel. Důvodem je především náročnost studia, potřeba si zvyknout na nový systém a zajistit si dobré zázemí a budoucí možnosti. Dalo by se říci, že pokračuji ve svém bakalářském oboru, což je komunikační inženýrství se zaměřením na IT bezpečnost. Pro vystudování je potřeba splnit určitý počet kreditů z povinných a volitelných modulů, dále je praktická výuka v rámci laboratoří a vědecký seminář. Nesmí chybět ještě povinná výzkumná stáž a diplomová práce.  

                                    Jen pro představu v Německu rozlišují dva typy vysokých škol – vysoká škola aplikovaných věd a univerzita. Univerzita připravuje studenty především po teoretické stránce a je kladen důraz na výzkumnou aktivitu. Studenti poté končí na vývojových či výzkumných pozicích. Vysoká škola aplikovaných věd končí také titulem Ing. nebo Mgr. ale není možné pokračovat výzkumem a obecné je aktivita spíše koncipována na budoucí kariéru v průmyslu. 

Kromě studia pracujete také ve výzkumném týmu firmy Siemens. Můžete nám k tomu říci něco více?  

Od loňského roku pracuji na částečný úvazek v R&D oddělení společnosti Siemens. Zaměření oddělení je IT bezpečnost. Původně jsem se podílel na vývoji výukové platformy pro tzv. Capture the flag. Platforma slouží pro interní vzdělávání zaměstnanců. Dále jsem také pracoval na implementaci a vyhodnocování algoritmu pro asymetrické šifrování, který je odolný útokům kvantového počítače (Post-quantum cryptography).  

                                    Poslední aktivita je práce na diplomové práci, které je zaměřená aplikovanou kryptografii, konkrétně oblasti tzv. Threshold Cryptography. V této oblasti bych rád i pokračoval do budoucna.  

                                    Obecně univerzita klade veliký důraz na diplomovou práci, a proto vyžaduje po studentovi minimálně 6 měsíců práce na plný úvazek na dané téma. Je to bráno jako průprava do budoucna a zároveň ochutnávka dlouhodobějšího výzkumu.  

Máte již představu, co budete dělat v nejbližší době? Neláká vás přeci jen návrat do Česka nebo naopak do Spojených států? 

Určitě. Následujících pár měsíců bude pro mě velice důležité období a to kvůli přechodu ze studentského do plně profesního života a kladu tomu tedy velikou váhu. Pokud jednání dopadnou dle představ, začnu během následujících měsíců doktorandské studium. V mezidobí se pracuje na diplomce, což je práce na víc jak plný úvazek.  

                                    Návrat do Česka zatím neplánuji. Snad do budoucna, ale kdo ví… Jinak návrat do USA bych chtěl realizovat během doktorátu a tím pádem využít svoje kontakty a možnosti univerzity a jejich síť výzkumných pracovišť. Doufám, že se to podaří a vznikne z toho zajímavá spolupráce.  

Žil jste v Česku, rok jste strávil v Jižní Koreji, rok ve Spojených státech, nyní jste třetím rokem v Německu. Mohl byste zhodnotit, jak se liší život v těchto zemích? Co je pro ně typické, jaké problémy zde řeší? Jaká je míra optimismu v dané společnosti?  

Ohledně pracovní morálky jsou Spojené státy a Korea relativně podobné. Rozdíl mi přijde v efektivitě, kde v Korey se kolikrát čeká na rozhodnutí vedoucího až moc a kultura je více hierarchická. Amerika je hodně orientovaná na plnění cílů a větší volnosti a spíš se reportuje. Zároveň se oceňuje pro aktivita. Korea i US jsou spíše optimisticky naladěné, veliký je ale rozdíl ve zvládnutí neúspěchu. US nebere neúspěch jako konec světa a riskování se bere více sportovně, Korea je na druhou stranu v tomhle směru více konzervativní a neúspěch se moc netoleruje. Korea se ale rychle vyvíjí a je vidět veliký rozdíl mezi mojí generací a předešlou generací, více ve směru tolerance a vystavení nižší úrovni stresu.  

                                    Německo je někde uprostřed – klade se důraz na soběstačnost, efektivitu a výsledky, na druhou stranu úspěch není úplně ideální a nespadá do formátu „odborníka“ a tradiční firmy mají více vertikální hierarchií. Obecně je společnost více optimistická a hledá cestu, jak problémy řešit raději než hledat důvody proč věci nejdou. Bohužel některé aktivity trvají déle, což je způsobeno byrokratickou zátěží a nutností dosáhnout konsensu v rámci většiny vyjednávání. 

Ve které z těchto čtyř zemí jste se vy cítil či cítíte nejlépe?  

To je velice těžká otázka. Každá země má mě láká z různých důvodů. Korea a Spojené státy mě lákají z rychlejšího životního stylu, ale to přináší samozřejmě větší stres a tlak. Myslím, že jsem tam byl ve správný čas, ale obě země pořád lákají. Do USA bych se chtě podívat během doktorátu a do Korey někde v budoucnu pracovně. Momentálně mi nejvíce vyhovuje Německo. Je tu hodně dobře vyvážený poměr mezi pracovním a osobním životem, možnosti tu jsou podobné a je tu zároveň kvalitní sociální systém, což Spojené státy i Korea určitě nemají. Zároveň pokud chcete více pracovat, nikde vás nebude odrazovat. 

Kdy vás uvidíme znovu na Smíchovské SPŠ? 

Doufám, že co nejdříve, ale díky momentální vytíženosti s diplomovou prací a řešení dalších kroků to vidím na dobu okolo ledna/února. Rád bych se zašel podívat po x letech na maturitní ples, seznámil se s novými projekty, zastavil se za kluky z IT oddělení a zkontroloval akvárko.

Máte na závěr rozhovoru nějaký vzkaz pro současné studenty Smíchovské SPŠ? 

Doufám, že budete mít štěstí na správné lidi kolem sebe, kteří vám mohou poradit. Nebojte se ptát a buďte zdravě sebevědomí, za zeptání člověk nic nedá a většina lidí ráda sdílí svoje příběhy. Určitě mě neváhejte mě kontaktovat a někdy snad na viděnou!

Martin Kratochvíl

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek