Když jsou studenti za své ponocování chváleni

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp
Studenti Smíchovské střední průmyslové školy na Mediálním kempu Mediálního domu Preslova tvořili reportáže, ponocovali při jejich zpracování, ale také předváděli skvělé kulinářské výkony.
Studenti SSPŠ

Kolem turistické ubytovny se již dávno rozhostila tma, zahaluje ztichlé ulice celého Králova Dvora nad Labem. Zcela jiný obrázek se však naskytne, pokud někdo vstoupí do ubytovacího zařízení. Ačkoli je již po půlnoci, doslova tepe životem.

Právě z vedlejšího ubytovacího prostoru internátu přichází ředitel Smíchovské SPŠ Radko Sáblík v doprovodu vedení Mediálního domu Preslova. Rozhlédne se po místnosti, která je společenskou a kuchyňkou zároveň, a na tváři se mu objeví úsměv. Ne, rozhodně dnes v noci nebude kárat studenty, že nejsou na svých lůžkách a neoddávají se spánku. Naopak. Kvituje, že ač tuto možnost mají, přesto zůstávají vzhůru a připravují své výstupy na zítřejší prezentaci na partnerské Střední škole informatiky a služeb. A dle všeho ještě notný čas nezalehnou.

Vítejte na Mediálním kempu Mediálního domu Preslova, který bude zítra zakončen. Trvá již třetím dnem, má od začátku do konce nabitý program, studenti pořídili mnoho záběrů a  teď se z nich snaží vytvořit smysluplný výstup v podobě reportáží či rozhovorů.

„Pane řediteli, pojďte ochutnat, jak jsem slíbil,“ukazuje třeťák Tomáš Vrkota na haldu palačinek, nabízí i několik možností, čím si omeletu potřít.

„Fakt velmi chutná,“zakousne se Radko Sáblík, a oči kulinářského mistra se rozzáří.

„Udělali jsme Krtkův dort,“ ukazuje další výtvor Samuel Mráz z prvního ročníku, „Tedy nevypadá moc dobře,“ trochu se zachmuří, „Ale snad vám bude chutnat,“ vyslovuje naději.

Ředitel se usměje, a zatímco dojídá palačinku, zamíří do vedlejší místnosti. Tam právě vylézá ze skříně další ze studentů prvního ročníku Jakub Kaván.

„Snad vás tady nešikanují,“ říká naoko vážně ředitel.

„Ne, ne,“ odpovídá rychle Jakub, „Já jen nahrávám zvuk. A protože je tady dost hluk, tak to dělám ve skříni,“ dodává drobnější, ale velmi čiperný hoch, aby vzápětí znovu podstoupil martyrium a stočil se do klubíčka na dně nábytku, „Takhle to dělám,“ vysvětluje.

„Pane řediteli, tady máte,“ přináší talířek s pořádným kusem dortu Samuel Mráz.

Vyzvaný si nabere na lžičku první sousto, i s kusem zapečeného banánu, a chvíli trvá, než ho pozře. Nemůže mu ujít, že další z kulinářských mistrů čeká na zaslouženou pochvalu.

„Opravdu se vám moc povedl,“ říká k radosti studenta ředitel, a jako důkaz svých slov si nabere další dávku. Chvíli mu trvá, než je talířek prázdný, pak se teprve zabere do diskuse se studenty. Není sám, v roli poradců působí třeťák Daniel Fric, vedoucí video sekce, jeho spolužačka z lycea Kamila Sedláčková, která je v Mediálním domě šéfkou fotografů. S dalšími studenty diskutují jiní dva třeťáci, Adam Pelej, šéfredaktor a jeho zástupce Lukáš Kavalír. A taky čtvrťák Robin Bezák, který radí především s grafikou. Stejně jako Marek Gabík a Jovan Gliguroski, oba absolventi školy. Marek v roli učitele grafiky a Jovan jako člen PR oddělení školy.

Pracuje se hned v několika místnostech, pracuje se na noteboocích, mobilech, ale také u kuchyňské linky, kde na pánvi právě syčí čerstvé položené fláky masa. Někdo stříhá, jiný upravuje fotografie, namlouvá komentář, hledá informace. Ale nezapomíná se i na pitný režim, kdy zde logicky žádný alkohol nenajdete, a na přísun kalorií v podobě podomácku vyrobené stravy. Vedoucí studenti Mediálního domu Preslova svou přítomností a zájmem o práci působí motivačně, a pokud něco kritizují, tak velmi citlivě, spíše však navrhují, jak by i již tak dobrý výstup mohl být ještě lepší. Ačkoli na někoho již přeci jen sedá únava a pere se s ní, vůbec nikdo neuvažuje, že by nebyl zítra připravený prezentovat.

Po půlhodině svého pobytu si ředitel svolává všechny studenty do kuchyňky. Jsou zde poměrně rychle, někteří mají v rukách notebooky, jakoby s nimi srostli.

„Udělali jste zase kus práce,“ říká Radko Sáblík, „Určitě to zvládnete,“ dodává rozhodně.

„No já nevím …,“ projeví pochybnost Jakub Kaván, „Chce to tak ještě asi čtyři hodiny,“ podrbe se za uchem.

„Čtyři hodiny? Tak to jste na tom dobře, zbývá vám jich ještě osm,“ reaguje Daniel Fric, „Daleko horší je případ, když zbývají čtyři hodiny a vy jich potřebujete osm. Což se bohužel někdy taky stává,“ zasměje se.

„Tak to mohu potvrdit,“ přidává se Marek Gabík.

„Nechci vás už dál zdržovat,“ ukončuje ředitel další poradu, první končila v deset, „Přijdeme sem za vámi ještě tak kolem půl třetí,“ dodá. Nikdo však nebere jeho slova jako výhrůžku, nikdo neprotestuje, naopak všichni jen kývnou a rozprchnou se po ubytovně, aby se znovu ponořili do práce. Jako tým, který táhne za jeden provaz, bez ohledu na postavení a pozici v něm.

Druhý den se všichni scházejí v devět hodin na poradě, a jsou tam opravdu všichni, byť toho mnozí věru moc nenaspali. O hodinu později již předvádějí své výstupy studentům zdejší střední školy i zástupkyni ředitele Monice Štodtové, která je též přítomna.

„Musím vás pochválit, za váš přístup i za vaši práci,“ zhodnotí Monika Štodtová prezentace, „Jste pro nás velkou inspirací, těším se na naši vzájemnou spolupráci,“ dodává.

„I my se těšíme,“ reaguje Radko Sáblík, „Chtěl bych za všechny poděkovat za skvělé zajištění našeho pobytu ve vašich prostorách a za naši podporu. S kýmkoli jsme se potkali, ať již z vedení školy, tak z učitelů či studentů, byl nesmírně vstřícný a milý. Cítili jsme se tady výborně,“ vyjadřuje nejen své pocity, přikyvování a výrazy účastníků kempu dávají tušit, že mluví opravdu i za ně.

„Mám z toho kempu moc dobrej pocit. Myslím si, že byl nejlepší ze všech, co jsme uskutečnili,“ přidává se čtvrťák Denis Rohožka, již zkušený reportér Mediálního domu, „Je taky moc dobře, že je vás tady tolik mladejch. Budete určitě posilou pro náš Mediální dům,“ pohladí svými slovy unavené juniorní kolegy.

„Vystavili jsme vás včera záměrně stresové situaci,“ bere si na závěr slovo Radko Sáblík, „Když ale chcete poznat lidi, jací opravdu jsou, máte vlastně dvě možnosti. Buď je opít, což v našem případě jaksi nepřicházelo v úvahu. Nebo je vystavit stresové situaci, což byl ve vašem případě opravdu šibeniční termín na přípravu prezentací. A vy jste uspěli. Vážím si vašeho přístupu, vážím si, že jste to nikdo nezabalil a svou práci jste všichni dokončili. Velmi rád s vámi budu dál spolupracovat a již teď se na další spolupráci těším,“ dodává a v unavených očích studentů se znovu rozhoří plamínky.

Jan Vrkota

Lorem ipsum dolere im sumet.

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek