JAK SE STAVÍ CHYTRÝ DŮM NA SSPŠ?

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp
Když jsme poprvé seděli v ředitelně nad návrhem surové stavby, zamýšlené jako ukázkový chytrý dům a plánem na rekonstrukci oné části bývalé strojírenské haly, cítil jsem možnost být u dalšího významného a především smysluplného projektu, které opět posune možnosti naší školy. Nemohl jsem tedy odmítnout, když mi bylo nabídnuto vedení celého projektu.

Zahájení stavby probíhalo hladce, včetně stavby samotné ocelové konstrukce. Již nyní však bylo nutné plánovat vedení budoucí kabeláže a dokonce také počítat s kabeláží, kterou nebudu pokládat já, ale moji nástupci v letech budoucích, kdy nároky na infrastrukturu budou zase o něco vyšší. Musím říci, že sdělování informací staršímu panu elektrikáři o počtech a trasách kabelů, kudy mají vést, nebyl vůbec příjemný zážitek. Vlastně to bylo v celku těžké vyjednávání o každý kabel. Chvílemi jsem byl přesvědčen, že pokud každý kabel nebude mít dosti dobré odůvodnění své zamýšlené existence, zaveden nebude. Těžko říci, jestli by se mé obavy vyplnily, neboť jsem skutečně všechny otázky na nespočtech jednáních zodpověděl a všech 96 kabelů bylo zavedeno. Věřte, že vysvětlovat, proč potřebuji datový kabel v místech pro standardní vypínač na světlo a naopak odmítat silnoproudý kabel z okruhu pro světla, nebylo nic snadného.

Během jednání o infrastruktuře domu však probíhala mnohá další, týkající se řídících jednotek, senzorů, ventilace a dalšího vybavení, které téměř vždy bylo od několika různých dodavatelů. Cílem bylo mimo jiné zajištění objektivního vzdělání, nikoliv zaměření na konkrétní technologii jedné firmy. Proto jsme se s kolegy vydali do sídla firmy Teco v Kolíně, sešly se na několika konferencích se zástupci UniPi, absolvovali významná školení v HDL a nespočet dalších, také telefonických jednání. Všechny použité technologie bylo nutné předem prostudovat a sestavit koncept, který bude dávat smysl.

Několik měsíců po zahájení realizace se také otevřela možnost podat několik žádostí o městské granty podporující technické vybavení škol. Zde mě také napadlo vybudovat z celého prostoru laboratoř internetu věcí. Po vytvoření návrhu se podařilo získat k dřívějším dvěma a půl milionům, další téměř milion korun na zakoupení vybavení.

Práce i zodpovědnosti tedy významně přibývalo a kolegů, kteří se na počátku projektu dobrovolně hlásili, že pomohou, postupně ubývalo. Přicházeli ale opět jiní a já pochopil, že vedení takového projektu je především o zodpovědnosti, konceptu a vizi, kterou je nutné mít stále před sebou, neboť lidé kolem se postupně měnili a každý přicházel se svými představami, či kritikou. Mnohdy skvělými, mnohdy oprávněnou. Ničemu jsem se nebránil, avšak ne každý má dostatek vůle zrealizovat svoji představu a dotáhnout vše do konce, jak se postupně ukazovalo. Do samotného otevření laboratoře jsme proto zůstali jen dva, já a kolega Jan Vrkota, který se velmi zodpovědně ujal nejen elektrotechnické stránky domu.

Ve chvíli, kdy probíhaly dokončovací práce na chytrém domě, vybíraly se podlahy a barvy nábytku, přišla řeč na peníze z rozpočtu. Byla mi například sdělena informace, že dům nebude osazen žádnými světly, neboť na ně nejsou peníze. Takové sdělení dva měsíce před dokončením bylo nečekané. Následovalo pár nepříjemných schůzek se zástupci stavební firmy a světla se v příštím měsíci začala instalovat. Rovněž se začalo instalovat vybavení zakoupené ze získaných městských grantů. Bylo například nutné vymyslet způsob, jak zapojit 6 televizí do jednoho počítače a u toho dodržet zásady IT oddělení, které se o toto vybavení bude také v budoucnu starat.

Dokončením stavebních prací skončila jedna velmi vyčerpávající etapa, která mi přinesla opravdu mnoho zkušeností. Nyní už to bylo „jenom“ o zprovoznění nainstalované techniky. Nikdo z nás však nikdy v minulosti s ničím podobným nepracoval, vyjímaje absolvovaná školení. Museli jsme tedy postupovat podle dostupných návodů, na většinu způsobů přijít sami a u toho zničit minimum zakoupeného vybavení. Nespočítal bych, kolikrát jsme s kolegou Vrkotou odcházeli domů, kdy večeře byla spíše snídaní. Nicméně nainstalované vybavení se nám podařilo uvést do provozu a také do jisté míry pochopit, jak funguje. Následovala certifikace u dodavatelů (a další stále probíhá), která potvrdila získané znalosti. Tato etapa „bádání“ je konec konců svým způsobem nekonečná, dokud se budeme chtít učit nové věci.

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek