TAKOVÍ SPRÁVNÍ ŠÍLENCI

Michael Kalista, vedoucí PR oddělení

Není rozhodující věk. Je rozhodující nastavení mysli. Sedmdesátník se dokáže nadchnout stejně jako třicátník. A naopak. Vyhořelý může být člověk již v pětadvaceti. To pozitivní v českém školství se představuje na Konferenci Elixír do škol v Hradci Králové.

Vyhořelý rozhodně není nikdo z dvou set účastníků, kteří se scházejí v aule University Hradce Králové v rámci konference Elixír do škol. Ten název je příznačný, neboť tito učitelé, především fyziky, ale také chemie či biologie, jsou doslova elixírem života a poznání pro své školy, pro celé české školství. Oči jim planou, když ukazují své experimenty, ale i když sledují pokusy svých kolegů. Pořád něco vymýšlejí, aby co nejlepším způsobem zasvětili své žáky a studenty do problematiky svých předmětů, aby u nich vyvolali tolik potřebný zájem. Jak moc jejich přístup kontrastuje s tím, když pedagog s kyselým výrazem ve tváři monotónním hlasem vykládá informace, když v roli „uspávače hadů“ pouze naplňuje svou pracovní povinnost.

Jde to však i jinak. Všichni přítomní učitelé fyziky projevují nefalšované nadšení do své práce, preferují zábavnou formu výuky fyziky s mnoha originálními experimenty a novými metodami. O tom se mluví i na workshopu, který se zabývá známkováním na školách.

„Nechci nikomu nic vnucovat, chci jen, abyste se nad problémem zamysleli,“ říká na úvod moderátorka besedy a pedagožka z Matematicko fyzikální fakulty University Karlovy Irena Dvořáková, vedoucí projektu Heuréka „Je opravdu známkování slučitelné s cílem naučit studenty myslet, či stojí proti jejich vnitřní motivaci? Neučí se studenti pro známky místo z touhy po vědění?“ přidává provokativní otázky. Během hodiny na ně dostává jednoznačné odpovědi, drtivá většina přítomných shledává známkování ve školách za doslova kontraproduktivní. Změna k tomuto přístupu je však v nedohlednu, na tom se bohužel také shodnou.

„Asi sedm procent vlivu na vzdělávání studentů mají předávané informace, asi dvacet šest procent způsobuje víra učitele v to, co přednáší. Zbytek ovlivňuje, jak se pedagog tváří, jak při výuce vypadá a působí. Zda projevuje o svůj předmět vůbec zájem,“ říká ve své přednášce psychologa pedagog Jan Svoboda, docent z ostravské university, „Když dobře učíte, vyvoláte ve studentech touhu po vzdělávání. To, co víte, je startovní čára k tomu, co nevíte. Je nutná spolupráce mezi studenty, ne soutěž. Cílem má být výchova k myšlení, ne vychovávat výpiskáře informací. Učitel, co jen předává informace, je po smrti. Z učitele musí studenti cítit přesah, moudrost, schopnost se s nimi bavit o věcech mimo předmět. Klíčová je šance mít šanci, nic většího není,“ vykládá s nepřehlédnutelným nadšením, jeho slova se mu opravdu dají věřit, neboť jim věří i on sám.

„Je třeba rozlišovat mezi informací a znalostí,“ říká Leoš Dvořák, učitel fyziky z Matematicko fyzikální fakulty University Karlovy, „Informace lze nabiflovat, ale znalost se utváří tím, že věc pochopím a rozumím látce. Bohužel mnohdy se preferuje předávání informací před snahou u studentů dosáhnout znalosti,“ povzdechne si.

Součástí konference je i workshop, který pořádá ředitel Smíchovské střední školy Radko Sáblík, člen expertní skupiny pro vytváření Strategie 2030+, a již zmíněný Leoš Dvořák, který se zabývá úpravou Rámcových vzdělávacích programů pro fyziku. Debata má trvat hodinu, ale protáhne se na téměř dvě. Je velmi otevřená, byť mnohdy dojde k odchýlení od tématu, kterým je obsah vzdělávání. Ovšem problémů je ve školství opravdu mnoho.

„Někdy se mezi kolegy a kolegyněmi cítím jak vetřelec,“ posteskne si jedna z učitelek fyziky, odhadem tak čtyřicátnice, „Je nezajímá nic, jen si chtějí odučit své hodiny a jít domů. Na mě se dívají skrz prsty, vadí jim moje aktivita, moje občasná nepřítomnost ve škole. Snažím se je pozvat na naše semináře, aby se seznámili s jiným způsobem výuky, než je ta frontální. Ale narážím na naprostou bariéru nezájmu, někdy až doslovného nepřátelství,“ dodává smutně, a přikyvování dalších účastníků besedy bohužel naznačuje, že i mnozí z nich nemají ve svých pedagogických sborech na růžích ustláno.

„Důležitá je podpora ředitele, vedení školy. Pokud nás ředitel a jeho zástupci nepodpoří, ocitáme se často v naprosté izolaci,“ přidává se jiná učitelka fyziky.

Ano, nejspíš si mnozí z přítomných na svých školách vytrpí své, naráží na nepochopení vedení, na projevy nesnášenlivosti od svých kolegyň a kolegů. Ale jejich zápal a jejich nadšení nic z toho nemůže přemoci. Oni jsou sví, svým způsobem správní šílenci, kteří díky své nezlomné vůli posouvají české školství kupředu. Za to si zaslouží obdiv a poděkování. Kéž by se jim podařilo svým entuziasmem nakazit další a další pedagogy.

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek