Používali jsme postupy, které se nedaly nikde naučit.

Share on facebook
Share on twitter
Share on email
Share on whatsapp

Mgr. Michal Kaderka, www.rizeniskoly.cz

Pro úspěšné zvládnutí extrémně náročného projektu je důležité, aby škola nechala studenty realizovat své nápady. Důležitá je ale i spolupráce s absolventy, kteří mohou přinést do školy nové technologie i postupy. To jsou doporučení Igora Žmajla, který vede na Smíchovské střední průmyslové škole předměty vývoj her a virtuální realita. Je taktéž garantem a konzultantem studentů při tvorbě virtuálního modelu Osvětim. Zároveň je smíchovským absolventem a nyní studuje třetí ročník Fakulty informačních technologií ČVUT.

Na webu uvádíte, že do tvorby je každý rok zapojeno 40 řešitelů z dvou ročníků. Jak je tým veden?
Celý projekt má svou historii. Jako první byla tvorba 3D modelu Osvětimi jakožto součást maturitního projektu. Studenti vytvářeli samotné 3D modely budov, postav a vedle toho probíhal paralelně seminář výuky vývoje her a virtuální reality. Když byly modely hotové a studenti byli schopni vytvářet interaktivní aplikace, proběhla implementace 3D modelů do interaktivní aplikace ve virtuální realitě. Původně na projektu pracovalo kolem dvacítky studentů, kteří vytvářeli díly modelu po malých částech. Dalších 10 studentů provádělo převod z 3D modelů do virtuální reality a 20 pracovalo na postavách, které se v prohlídce vyskytují. To jsou celkem technologicky náročné postupy, proto jsou tyto projekty vedeny konzultanty z řad učitelů. Ti si mnohdy museli zjistit, jak vše provést a pak jak to naučit studenty.
Předpokládám, že si nevystačíte s prvotní sérií fotografií z Osvětimi. Jak často musíte na místo jezdit? Do jakých detailů musíte při focení jít?
S fotografiemi jsme pracovali jen na začátku a neklademe na ně takový důraz. Více pracujeme s nákresy – kde bylo co umístěno a v jakých relacích. Některé nákresy máme přímo z osvětimského muzea a některé i z internetu. Ale podařilo se nám nafotit unikát, a to blok 2 v prvním táboře, což je za obvyklých okolností uzavřená budova. Dokázali jsme tak zvizualizovat, jak vězni žili či jak vypadaly postele.

Na modelu již pracujete od roku 2013. Jak vývoj technologií ovlivnil i samotnou tvorbu modelu?
Na začátku, když jsme začínali tvořit model, ještě nebyly dostupné VR brýle a ani jsme popravdě neplánovali, že bychom 3D model převedli do virtuální reality. Největší pokrok je ale především ve studentech i učitelích. Hodně jsme se toho naučili a navazující projekt, kterým je Terezín, bude na vyšší úrovni. Ve virtuální realitě budou věrohodnější postavy, vše bude graficky lepší a propracovanější. Začínáme rovnou s virtuální realitou, proto skončíme již letos v létě.

Tvorba virtuálního modelu je velmi těžká nejen po technické stránce, ale i historické. Jak zjišťujete všechny technické detaily historických budov a života v Osvětimi?
Hodně informací máme od pana ředitele Radka Sáblíka, který nám poskytl dokumentaci, knihy i další materiály.
Kam až sahá vaše vize, jak bude vypadat 3D model Osvětimi?
Vize je nyní nejistá a nevíme, zda budeme mít financování na rozšíření. Aby model vypadal skutečně skvěle, musejí se konzultanti práci věnovat nad rámec výuky, a to už musí být nějak zaplaceno. Pracujeme na nejnovějších technologiích a zkoušíme postupy, které se nelze ve školách naučit. Často zkoušíme vše poprvé a je velmi těžké naučit studenty s těmito technologiemi pracovat v přijatelné míře.

Projekt začal jako maturitní práce. Jak se nyní vyvíjí životní dráha prvního týmu? Kde se studenti uplatnili?
Nevím, jak konkrétní studenti, ale většina studentů odchází na vysoké školy. Oblíbenými fakultami na ČVUT jsou Fakulta elektrotechnická či Fakulta informačních technologií. Tam dobře uplatňují programování her či práci s grafikou. Studenty najdete i na stážích a praxích ve firmách Bohemia Interactive či Wargaming.

Kdyby nějaká škola chtěla vytvářet podobný 3D virtuální model jiné památky, co byste jí doporučili?
Důležité je zapojit studenty i absolventy. Ve škole se nám totiž podařilo vytvořit dva pilíře odborného vzdělávání. Tím prvním jsou zkušení kmenoví učitelé, kteří učí klasické odborné předměty. Druhým pilířem jsou učící absolventi, kteří pomáhají studentům se do hloubky seznamovat s novými technologiemi, jako je virtuální realita, internet věcí, drony, 3D tisk nebo kybernetická bezpečnost. Pro školu je proto klíčové mít vztah se studenty, neztrácet s nimi kontakt a umožnit jim jakožto absolventům spolupráci s dalšími studenty. Pro průmyslovou školu je nereálné sehnat kvalifikované lidi z oboru, protože se tyto technologie často ještě ani nestudují.

Co je podle vás nejdůležitější, aby podobné projekty byly realizovatelné?
Nejdůležitější je interakce studentů, kteří mají možnost se pustit do vlastních projektů a chodit s vlastními nápady. Studenti mohou zkoušet nové postupy či vytvářejí hry. A vypadá to i dobře při dni otevřených dveří, kde jsou všechny projekty vystavené a všichni si je mohou prohlédnout. Pomáhá nám i spolupráce s dalšími organizacemi či firmami. Dostáváme se tak k dobrému know-how, které si pak odnášejí studenti do života.

Jak se mohou studenti realizovat?
Kromě toho, že studenti se již od prvního roku hlásí do některých ze dvou studijních oborů Informační technologie a Technické lyceum, si mohou vybrat ve třetím a čtvrtém ročníku další povinně volitelný předmět. Ve třeťáku má povinně volitelný předmět dotaci dvě hodiny týdně a ve čtvrťáku již tři. V příštích letech klademe větší důraz na tyto volitelné předměty, a hodinová dotace tak od příštího roku bude tři hodiny pro třetí ročníky a čtyři hodiny pro maturitní ročník.

Porovnávali jste váš virtuální model s 3D virtuálním modelem bavorské policie? V čem se modely liší?
Zatím jsme model bavorské policie nesrovnávali, protože je vytvořen k úplně jinému účelu. My chceme ukázat, že památky typu Osvětim je možné vizualizovat, a 3D model je vystaven i v Centru studia genocid v Terezíně. Tam je celá výstava, a lze dokonce využít i virtuální realitu.

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek