ROZHOVOR: Radko Sáblík

ředitelem Smíchovské SPŠ, členem expertní skupiny pro přípravu vize českého školství v připravované strategii 2030+

Zapojení do aktivity „Ředitel naživo“, nové poznatky z účasti v expertní skupině Strategie 2030+, nový systém vzdělávání v oboru IT a dotaz na jeden vtípek na závěr.

►Stal jste se finalistou nové ankety, ze které vzešel Ředitel roku. Ze čtyř ředitelů středních škol byl ale vybrán ředitel brněnského učiliště. Nemrzelo vás, že jste skočil těsně pod vrcholem?

„Kdybych řekl, že mě to nemrzelo, tak bych lhal. Jsem soutěživý typ a snažím se vždy uspět. Ale když jsem se nad celou soutěží zamyslel, tak situaci svému kolegovi z Brna vůbec nezávidím a úspěch mu přeji. On musí řešit zcela jiné problémy, neboť k němu na školu chodí jiný typ studentů než na tu naši. On a jeho kolegové považují za hlavní úspěch, když se jim podaří své studenty přesvědčit, aby do školy vůbec chodili, aby projevili alespoň elementární zájem se vzdělávat. On s tím hrozně moc a usilovně bojuje, stejně tak za existenci své školy, a za to si zaslouží velký respekt.“

►Zúčastnil jste se slavnostního večera v rámci aktivity „Ředitel naživo“. Můžete nám popsat, o co vlastně jde?

„Již nějaký čas existuje jiná aktivita, která se nazývá „Učitel naživo“, a která připravuje učitele na jeho těžké povolání. Vzdělávání trvá dva roky, v rozsahu asi sedmi set hodin, z nichž polovinu stráví účastníci kursu praxí. Nyní tato organizace přichází se vzděláváním ředitelů na podobném základě. Byla mi nabídnuta role mentora, což jsem ale musel z časových důvodů odmítnout. Uvolil jsem se však poskytnout v naší škole zázemí na stáže zájemců o toto vzdělávání.“

►Jak se vám líbila společenská akce, která s tím byla spojena?

„Byl jsem velmi spokojený, neboť jsem se mohl potkat a popovídat si s mnoha zajímavými lidmi. Přítomen byl například senátor pan Drahoš, ústřední školní inspektor pan Zatloukal, bývalý ministr školství pan Liška, který ve funkci manažera Nadace České spořitelny tuto aktivitu podporuje. Ale měl jsem možnost si popovídat i s radním Prahy pro školství panem Šimralem a s mnoha profesorkami a profesory z akademické sféry.“

►O vzniku expertní skupiny pro Strategii 2030+ jste nám již něco řekl v únorovém vydání. Jak se na své členství díváte nyní?

„Je pravdou, že jsem původně váhal, zda mám nabídku přijmout, neboť jsem dost vytížený. Nyní jsem rád, že jsem ji přijal. Cítím od všech svých kolegů snahu problémy řešit, totéž cítím od zainteresovaných osob z ministerstva školství, včetně pana ministra. Já sám mám na starosti pracovní skupinu, která se má zabývat obsahem a způsoby vzdělávání. Což je dost obtížný úkol.“

►Začali jste již komunikovat s veřejností? Jak vás ta přijímá?

„Komunikaci s veřejností, odbornou i laickou, považuji za klíčovou pro úspěch naší mise. Proto jsem třeba navrhl, abychom veřejnost v rámci mé pracovní skupiny zapojili do řešení problémů dříve, než jim předložíme naše výstupy. Máme obecně zájem naslouchat, tříbit si své názory, nebát se přijímat nápady jiných, pokud jsou třeba lepší než ty naše. Vyzval jsem mnoho profesních a zájmových skupin, aby se jejich členové po vnitřní diskusi pokusili definovat zadání pro moji pracovní skupinu, tedy jakých základních potřebných gramotností má každý žák či student dosáhnout při přechodu do dalšího stupně vzdělávání. Počínaje předškolním a konče vysokoškolským.“

►Jak veřejnost přijímá vaši účast v expertní komisi?

„Zatím jsem se setkal s příznivým ohlasem. Mnozí dokonce zdůrazňovali, že jsou rádi, že v této expertní skupině je člověk z praxe. Tedy někdo, koho se problémy regionálního školství přímo dotýkají a který je musí prakticky řešit. Již jsem se zúčastnil několika panelových diskusí, a i když jsem neříkal vždy to, co by mnozí chtěli slyšet, dostalo se mi i od nich respektu.“

►Může se v českém školství něco opravdu změnit?

„Musí se změnit, pokud chceme být úspěšnou společností a obstát v konkurenci. Nemáme obrovské zásoby ropy či jiných nerostných surovin, naším bohatstvím jsou chytří lidé. Novým generacím musíme poskytnout vzdělání, které je posune dál, nikoli z nich bude dělat napřed levnou pracovní sílu a v budoucnosti osoby těžko hledající práci.

V současné době je podle mého poslední možnost na změnu. Mnozí cítí, že je k tomu příznivá atmosféra jak na ministerstvu školství, tak ve společnosti. Pokud však tuto příležitost nevyužijeme, možná definitivně zklameme veřejnost a české školství uvrhneme do obrovských problémů. Těch už má i takhle dost, počínaje časovanou bombou, kterou je průměrný věk učitelů a jejich nedostatek.“

►O nedostatku učitelů se hodně mluví. Ale dá se tento problém vůbec vyřešit?

„Nedostatek učitelů netrápí jen Českou republiku, ale i mnohé státy v Evropě. Dle informací v médiích na začátku tohoto školního roku například v Německu chybělo čtyřicet tisíc učitelů, a tento problém řešili povoláním důchodců a studentů vysokých škol. Tedy způsoby, kterých využíváme i my.

Pokud mají být žáci a studenti motivováni se vzdělávat, nemůže před ně předstupovat frustrovaný, unavený a znechucený učitel. Celý proces nemůže řídit stejně deprimovaný ředitel. Říká se, že kdo nehoří, ten nezapálí. Ano, jde o velký problém, a ten bude nejspíš v nejbližších letech gradovat. Ale nemůžeme se tomu poddat, musíme se snažit situaci vyřešit.“

►Naše škola se v poslední době zúčastní mnoha různých konferencí a festivalů. Těší vás tento zájem o naši školu?

„Pochopitelně mě zájem těší, je vizitkou dobré práce učitelů, absolventů i studentů. Vlastně až do prázdnin skoro každý týden budou zástupci naší školy na nějaké akci. Což je náročné, na druhou stranu zúčastněným přináší obrovské zkušenosti, a i možnosti navázat významné kontakty, které se jim mohou hodit v dalším profesním životě. Ať již budou hledat práci, založí si živnost či začnou podnikat.“

►Co je podle vás na naší škole nejcennější?

„Na tuto otázku jsem již odpovídal vícekrát a pokaždé říkám to samé. Největším bohatstvím naší školy jsou lidé. K čemu by nám byly skvěle vybavené laboratoře, kdyby v nich neměl kdo učit a studenti neměli zájem se v nich vzdělávat. Tým učitelů, absolventů a studentů, kteří svými aktivitami táhnou školu vpřed, je doslova pokladem. A nejde o malý tým, jde o více než sto osob. Jen díky nim můžeme realizovat projekty, zúčastnit se všech výstav, festivalů, konferencí. Jen kvůli nim a jejich výstupům je o naši školu takový zájem.“

►Těší vás rekordní počet přihlášek?

„Pochopitelně těší, a také mě těší kvalita uchazečů o studium. Jinak to asi vidí někteří uchazeči, skoro čtyřnásobný převis pro ně představuje značnou konkurenci. Ale mně dává naději, že přijdou další výborné studentky a studenti, kteří se chtějí vzdělávat, kteří se zapojí do našeho týmu a díky tomu vzniknou další skvělé výstupy, projekty.“

►V příštím školním roce studenti druhého ročníku v oboru vzdělávání Informační technologie začnou najíždět na nový systém. Co si od něho slibujete a jak je přijímán?

„Nejprve bych rád zdůraznil, že s tím byli seznámeni již před nástupem ke studiu, já tedy jen plním sliby, které jsem dával na svých besedách na Dnech otevřených dveří. Již v minulých letech jsme některé předměty přesunuli do prvního a druhého ročníku, aby se studenti seznámili se všemi oblastmi IT a mohli si od třetího ročníku správně zvolit další směr vzdělávání.

Co se týká přijímání tohoto systému, tak jsem si udělal anketu mezi studenty druhých ročníků a změnu vítá přes devadesát tři procent z nich. To je opravdu vysoké číslo. Co se týká učitelů, tak při jednání komise výpočetní techniky, které se změny nejvíce týkají, z více jak dvaceti přítomných pedagogů ani jediný nebyl proti a po celou dobu schůzky všichni hledali způsoby, jak nový systém zajistit. Ani jeden neříkal, že něco nepůjde, ale všichni hledali vhodné způsoby, aby záměr šel realizovat. Z toho jsem měl doslova báječný pocit. Na třídních schůzkách jsem pak o systému debatoval s rodiči ve všech dotčených třídách druhého ročníku. Nezazněla ani jediná výhrada k novému systému, což je také skvělé a výborný předpoklad pro jeho zdárný rozběh.“

►Co studentům tyto změny přinesou?

„Přinesou jim především možnost více rozvíjet svůj talent. Zjednodušeně řečeno, v prvním a druhém ročníku se v odborných předmětech budou všichni učit stejné základy, ve třetím a čtvrtém ročníku budou tyto základy dále rozvíjet v různých předmětech, které si zvolí. Volí vlastně pětkrát. Zaměření, ze kterého budou maturovat, druhý výběrový odborný předmět, kterým si znalosti rozšíří či doplní, obsah odborného semináře na základě domluvy ve třídě. A k tomu témata studentského a maturitního projektu, celoroční práce ve třetím a čtvrtém ročníku, oproti minulosti posílené o další vyučovací hodinu.“

►Prvního dubna jste učinil vtípek, který vzbudil značný rozruch. Poslal jste e-mail o své rezignaci. Nemyslíte si, že to byl nepovedený žert?

„Dostal jsem značné množství ohlasů a jen jeden byl negativní. Naopak mnozí tento vtip výrazně ocenili. Možná jsem žertoval o vážné věci, ale nakonec mi ohlas na možná nejapný žert přinesl i určitou zpětnou vazbu. Třeba v tom, že mnozí uvažovali o tom, že také skončí. Uvědomil jsem si svou velkou zodpovědnost, ale také nutnost některé aktivity a systémové věci ošetřit tak, aby byly nezvratné a nesouvisely jen s mojí osobou.“

Děkujeme za rozhovor.

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek