JAKÁ BUDE STRATEGIE VZDĚLÁVÁNÍ 2030?

Rozhovor s ředitelem Smíchovské SPŠ Radko Sáblíkem, členem expertní skupiny pro přípravu vize českého školství v připravované strategii 2030.

Dozvěděli jsme se, že jste byl jmenován do expertní skupiny pro Strategii 2030. Můžete nám vysvětlit, oč se vlastně jedná?

„V současnosti končí Strategie 2020, která se snaží definovat priority v českém školství do tohoto data a zároveň popsat, jak jich dosáhnout. Nyní ministr školství jmenoval osmičlennou expertní skupinu, která má totéž definovat ve výhledu roku 2030. Dostalo se mi té cti být jedním z jejích členů.“

Kdo je členem této expertní skupiny a co má tato skupina vlastně dělat?

„Tuto expertní skupinu vede pan profesor Arnošt Veselý z University Karlovy, jsou v ní další paní profesorky a páni profesoři z vysokých škol, mimo jiné i bývalý ministr školství Stanislav Štech. Dále je v ní vicepresidentka Svazu průmyslu a dopravy Milena Jabůrková a také moje maličkost. Naším úkolem je navrhnout vizi českého školství s horizontem roku 2030. O čemž jsme velmi otevřeně a věcně diskutovali přes dvě hodiny i s panem ministrem Robertem Plagou, který přišel na naši druhou a zatím poslední schůzku. Měl jsem z jednání velmi dobrý pocit.“

Proč zrovna vy a jaké máte ve skupině postavení?

„Proč zrovna já? To byste se museli zeptat lidí na ministerstvu školství, proč mě panu ministrovi navrhli. Domnívám se však, že důvodem jsou některá moje veřejná vystoupení k českému školství, občasné články v novinách, a především aktivity, které se konají na Smíchovské střední průmyslové škole, kde jsem ředitelem. Co se týká mého postavení, tak od začátku cítím obrovský respekt mezi všemi členy této pracovní skupiny. Všichni dosáhli významných úspěchů ve svém profesním životě, ke kterým se dopracovali svou dlouhodobou tvrdou prací, a proto si umí vážit práce ostatních. Jinak bych měl mít na starosti za skupinu i komunikaci směrem k veřejnosti, tedy získávat pro práci skupiny podněty od všech aktérů ve školství a naopak směrem k nim přenášet naše výstupy.“

Nebude výsledkem práce zase mnoha set stránková kniha, kterou nikdo nebude číst a nikdo se jí nebude řídit?

„Už na našem prvním jednání jsme se bavili o tom, že klíčová bude komunikace směrem ke všem sociálním skupinám, tedy ředitelům a učitelům, žákům a studentům, rodičům žáků a studentů a veřejnosti obecně. Máte pravdu, že mnoha set stránkový výstup nikdo číst nebude. Toho jsme si vědomi a za velmi důležité považujeme zpracovat výstupy tak, aby byly srozumitelné, stručné, jasné a přehledné. Možná i ve více variantách, podle toho, komu budou určeny. Což se velmi snadno řekne, ale daleko hůře realizuje.“

A změní vytvořená Strategie 2030 něco? Nebo pojede dál české školství jako doposud?

„Pokud bych nevěřil, že moje práce má smysl, nikdy bych nabídku na účast v expertní pracovní skupině nepřijal. Na to je vážně můj čas dost drahý. Jsem si však vědom, že pokud chceme něco ve školství skutečně změnit, musíme o nutnosti změn přesvědčit ředitele a učitele na školách. Jinak se cokoli formálně naplní, ve skutečnosti se ale pojede ve starých kolejích. Proto komunikaci považuji za sebe za nesmírně důležitou a klíčovou. Rád bych k ní využil i studenty naší školy, kteří mají mnohdy velmi dobré nápady a také jsou na jiné komunikační tónině, než my dříve narození.“

Jak vy osobně vidíte současné české školství?

„Starý svět odchází, přichází svět nový. Svět, ve kterém lidé budou žít v symbióze s moderními technologiemi. České školství celkem dobře vzdělává žáky a studenty pro svět minulý. Ale to není jen problém českého školství, jde o jev diskutovaný nejspíš všude ve světě. Přitom mnohdy přesně nevíme, či neumíme přesně definovat, k čemu a jak bychom měli žáky a studenty vzdělávat. Jak nastavit správný poměr tak zvaných tvrdých a měkkých kompetencí. Určitě však budou potřebovat schopnost umět se učit, což je ale jiný pojem, než se našprtat na písemku. Celoživotní vzdělávání bude nutností, budoucí absolventi systému školství budou nejspíš častěji měnit svoje pracovní pozice, obsah svých živností, svého podnikání. K tomu potřebujete lidi kreativní, aktivní, s mnoha dovednostmi. Ale vysvětlit tento problém seriózně, na to bych potřeboval poněkud širší prostor, než kolik je únosné v tomto rozhovoru.“

Jak by podle vás mělo vypadat ideální české školství?

„Ideální stav se nazývá ideálním proto, že ho nelze nikdy dosáhnout. Ale musíme se snažit se mu přiblížit. Rodiče i učitelé žáků a studentů to s nimi v drtivé většině myslí dobře, ale sami se nějak vzdělávali, a ne vždy dokáží reflektovat změny, které ve společnosti nastávají. I v souvislosti s nástupem moderních technologií. Někdy tomu novému světu nerozumí, někdy se ho i bojí. Škola už dávno není hlavním zdrojem informací, jak tomu bylo v minulosti. Stoupá vliv neformálního vzdělávání a je nutné ho propojovat s tím formálním. Učitelé musí být více mentory, než vykladači pravd, naučit své svěřence kriticky myslet, dokázat je vhodnými způsoby a prostředky motivovat. Také žáci a studenti musí změnit svůj přístup. Je klíčové, abychom našli vyvážený způsob v několika kompetencích. Ve znalostech, tedy vím, v dovednostech, nebo-li umím, v postojích, což znamená chci. A když už mám vědomosti, umím je použít v praxi, a chci je využít, abych měl také schopnost věci realizovat, tedy dokáži. Jsem schopen problémy analyzovat, nalézat vhodná řešení, dobře formulovat své názory a myšlenky, podpořit je vhodnou argumentací. Rovněž tak být plnohodnotnou součástí pracovního týmu, nebo dokonce ten pracovní tým vést. Nastavit ve výuce správný poměr kompetencí vím, umím, chci a dokáži je klíčové, ale nesmírně obtížné, a jistě na to bude existovat nespočet názorů, podpořených i mnoha argumenty. Také se musíme naučit pracovat s chybami, ne za ně žáky a studenty trestat, a tím je systémově vést k pasivitě.“

Jste optimistou?

„Jsem umírněným optimistou. A doporučuji každému se na svět dívat s jistou mírou optimismu, byť nás média zásobují především těmi negativními informacemi. Ty bohužel naši lidskou rasu fascinují a proto jsou nám servírovány. Ale život se lépe žije, když nevidíme vše černě, nevidíme za každým rohem konspirační teorie, nepřijímáme fakt, že nás ovládají temné síly. Mnohé je v našich rukách, jen musíme vystoupit ze své komfortní zóny, nebát se udělat chybu, snažit se věci kolem nás měnit, třeba i v maličkostech. Pak se budeme cítit lépe a nakonec lépe bude i celé společnosti.“

Přihlašte se k odběru novinek

Přihlašte se k odběru novinek